Rubriky
Turisti Zprávy

Klokani rudokrcí přivedli na svět dvě mláďata. Jedno je albín!

Už pátý rok po sobě se děčínská zoologická zahrada raduje z odchovu v expozici klokanů rudokrkých. Jejich chovu se věnuje 6 let a letošní odchov je výjimečný tím, že jedna ze samic porodila albinotické, tedy bíle zbarvené mládě.

„Obě mláďata jsou zhruba stejně stará, jejich věk odhadujeme přibližně na čtyři měsíce. Asi tak dlouho většinou trvá, než mládě začne vykukovat z mámina vaku. Bílého klokánka pozorujeme už 14 dní. Druhé mládě, které má klasické hnědé zbarvení, vykouklo v tomto týdnu,“ popsala chovatelka Zuzana Slouková.

Možnost vidět bíle zbarvené mládě mají návštěvníci děčínské zoo úplně poprvé. „Klokani rudokrcí se běžně chovají i v této bílé formě, nejsou tedy žádnou velkou raritou. Že se narodilo albinotické mládě, je především záležitostí genetiky, jeho rodiče pravděpodobně měli kdysi bílého předka. Za bílou barvu může změna genu, který řídí tvorbu barevných pigmentů. Ve volné přírodě taková mláďata nemají většinou dlouhý život. Chybějící tmavý pigment je velmi důležitý pro jejich přežití, pomáhá jim splynout s prostředím, což zvyšuje ochranu před predátory. Albíni mají také mnohem citlivější pokožku a velice snadno se spálí. Nejcitlivější jsou jejich oči, albíni jsou světloplaší a většinou špatně vidí,“ doplnil vrchní chovatel Petr Haberland

Samice klokana rudokrkého platí mezi klokaními mámami za „supermatku“. Své mládě nosí ve vaku téměř nejdéle ze všech klokanů, až 40 týdnů. Zajímavostí je, že může mít až 3 mláďata najednou. Zatímco nejstarší mládě již vak skoro opustilo a vrací se do něj jen v případě nebezpečí, druhé mládě je přisáté na bradavce a třetí mládě je v děloze ve stadiu oplodněného vajíčka. U klokanů se totiž objevuje tzv. prodloužená březost, při níž zárodek pokračuje ve vývoji, až když samice přestane kojit předchozí mládě.

Klokani rudokrcí jsou typickými zástupci řádu vačnatců. V dospělosti dorůstají nanejvýš metrové výšky a snášejí i chladnější podnebí. Hustý kožich po celém těle a na ocase je dobře chrání před mrazem. Jméno dostali podle narudlého zbarvení na krku a na plecích. Rádi se živí trávou, listy, výhonky keřů nebo pupeny. Ve volné přírodě žijí ve skupinách o osmi až 20 členech. Jejich přirozeným prostředím je jihovýchodní pobřeží Austrálie nebo Tasmánie. Dožívají se 12 až 15 let.

Alena Houšková
Zoo Děčín – Pastýřská stěna, p. o.

This slideshow requires JavaScript.