Kouč Pavel Budínský kroutí v našem klubu již devátou sezonu a před nedávnem prodloužil smlouvu do konce sezony 2015/2016. Letošní sezona na lavičce Válečníků je pro něj opravdový křest ohněm. Po loňské historicky nejúspěšnější sezoně klubu letos potkala náš tým řada problémů – ale i přes všechny nástrahy se nakonec podařilo děčínské družině probojovat do skupiny A1, což i děčínský kormidelník považuje za velký úspěch: „Za postup mezi nejlepších šest jsem moc rád. Při boji o elitní skupinu nás zdobily hlavně tři faktory: soudržnost, morálka a charakter.“
Kouči, začněme mou oblíbenou otázkou. Základní část jsme zakončili s bilancí 14-10 a udrželi se v pelotonu se špičkou ligy. Jste spokojený?
Ano, určitě. Postupem mezi nejlepších šest a tím pádem jistou účastí v play-off rozhodně nepohrdám, ale naopak jsem za to moc rád. Přes všechny turbulence, které se od konce loňské sezony až po skončení základní části v našem klubu udály, je hezké být opět součástí A1. Turbulencemi mám na mysli velký odliv klíčových hráčů, velmi krátkou společnou přípravu díky mému působení u národního týmu, zdravotní trable, které začaly ve druhé minutě prvního utkání odvozem Jakuba Houšky do pardubické nemocnice – a dále pokračovaly operací kolene Mirka Soukupa atd. atd. atd. A do toho přišly velmi nepříjemné okamžiky v podobě finančních problémů klubu, což mimo jiné vyústilo i nepopulárním snižováním odměn a odchodem Petera Sedmáka.
Co nás během základní části nejvíce zdobilo a kde naopak víte, že je Achillova pata tohoto týmu?
To, co nás zdobilo, řeknu třemi slovy: soudružnost, morálka, charakter. Přes všechny výše uvedené obtíže jsme stále pracovali na zlepšení naší hry, což nebylo díky těmto vlivům vždy jednoduché, ale domnívám se, že jsme se s tím popasovali se ctí. Achillova pata týmu je smůla, která se nám z hlediska zdraví lepí na paty od začátku sezony. Takže například dnes jsem se dozvěděl, že Kuba Houška půjde na operaci s kolenem a bude nám chybět minimálně 6 týdnů.
Věříte, že kdyby tyto problémy (zranění, finance, nečekaný Sedmákův odchod) nepřišly, mohli jsme na tom být ještě o něco lépe?
Je velmi těžké odpovídat na „kdyby“. Je to příliš zavádějící a spekulativní. Přesto se ale domnívám, že nebýt těchto problémů, získali bychom vícero vítězství. Vždyť naše prohry nebyly nijak dramatické, mnohé z nich jsme zaznamenali po velkém boji a rozdíl ve skóre byl velmi niterný. Prohráli jsme o 1 bod, o 3, třikrát o 7, o 8, o 11, dvakrát o 12 a nejvíce o 15 bodů v Ostravě, kde jsme byli 35 minut vyrovnaným soupeřem, přestože nám chyběli pivoti Soukup a Houška. Když se na to takto dívám, je vážně možné, že bychom na tom byli mnohem lépe, kdybychom byli ve větším počtu zápasů kompletní. Vždyť kompletní tým jsme mohli zapsat do zápisu o utkání pouze v devíti případech!!! Ve zbylých 15 utkáních jsme stále postrádali některého z klíčových hráčů, lepili a míchali sestavou, a přesto si myslím, že jsme to zvládli důstojně a s grácií. Pozitivem však byla možnost dát minuty ostatním hráčům, kteří se chtě nechtě museli s touto situací srovnat a zastoupit jejich role.
Jak jste zatím spokojený s adaptací a výkony nových posil – Patrickem Popem, Jakubem Kašou a Lukáši Linhartem a Bažantem?
Po lidské stránce zapadli velmi dobře, všichni čtyři se rychle ztotožnili s celkovou filosofií klubu, ve které se klade větší důraz na stránku lidskou než profesní. V tomto ohledu nevidím doposud žádný problém. Po stránce profesní je příliš brzy dělat nějaké závěry. Každý z těchto hráčů má jinou roli a to, jestli jí hraje dobře, nebo špatně, není na místě teď hodnotit. Přesto paušálně řeknu, že všichni se snaží jít neustále dopředu a rozvíjet se ve všech aspektech hry, což je pro mne nejdůležitější.
Ještě krátce ke zmiňovanému odchodu Petera Sedmáka. Jeho odchodem se výrazně zúžila naše podkošová sestava a vedení přiznalo, že se poohlédne po nové posile. V jaké je to aktuálně fázi?
Odchodem Petera Sedmáka a v současné chvíli zraněním Jakuba Houšky je naše podkošová sestava nejzranitelnějším místem naší sestavy – a to je myslím bez debat. Proto doufám, že vedení klubu na tuto skutečnost rychle a pružně zareaguje a přivede posilu pod koš.
Nejblyštivější ze všech 14 výher je ta proti obhájci titulu z Nymburka. Jak vysoko si téhle výhry ceníte? A proč právě my dokážeme, když ne porazit, tak pravidelně hodně potrápit nymburského giganta?
Jednoznačně nejzvučnější výhra, která je v Čechách možná, a jenž dělá klubu jako je BK Děčín obrovskou reklamu. Porazit giganta poslední dekády se zcela jiným rozpočtem a silou hráčského kádru má podle mne z mediálního hlediska mimořádný efekt, což bylo patrné ihned po skončení tohoto duelu. Můj osobní názor, proč se nám často daří hrát vyrovnané partie s Nymburkem, je, že nám především vyhovuje styl jeho hry. Jako každý jiný tým máme extra motivaci, která především v domácím prostředí je podpořená fantastickou kulisou, která donutí hráče hrát na hranici svých možností. Navíc i náš způsob boje, kdy se snažíme hrát podobným způsobem, tedy fyzicky, důrazně a s velkým odhodláním a bojovností, je pro Nymburk nepříjemná kombinace, která z nás dělá vyrovnaného soupeře.
Dělá vám velkou radost, že za týmem i v těžkých chvílích stáli a stojí děčínští fanoušci?
Samozřejmě. Nemohu to paušalizovat, ale velká většina věrných a stabilních fanoušků mi dělá radost svým postojem k našemu klubu a týmu v době, kdy se nenacházíme zrovna v nejrůžovějších časech. Jejich identita a podpora je mimořádná, za což jim jménem celého týmu děkuji a smekám klobouk.
Pavel Budínský udílí pokyny svým svěřencům v derby proti Ústí nad Labem
Foto: Roman Valenta
Zdroj: www.bkdecin.cz