Rubriky
Zprávy

Jaromír Zajíček: V Děčíně se nám podařila spousta dobrých věcí

Od srpna má magistrát nového tajemníka. Stal se jím Ing. Martin Kříž,dosavadní vedoucí odboru místního hospodářství. Prošel řádným výběrovým řízením, do funkce ho následně jmenoval primátor Děčína Ing. Jiří Anděl, a to se souhlasem ředitele Krajského úřadu Ústeckého kraje. Téměř dvacet let stál v čele děčínského úřadu Ing. Jaromír Zajíček, MPA, který odchází do důchodu. Spolupracoval s pěti různými primátory, pod jeho vedením získalo město řadu ocenění. Jak na své působení v Děčíně vzpomíná? Přečtěte si rozhovor.

Vybavíte si dnes ještě onen první den, kdy jste nastoupil jako tajemník v Děčíně?

Nastoupil jsem 23. prosince 2002, několik dní před spuštěním reformy veřejné správy. K 1. lednu 2003 jsme měli převzít 126 zaměstnanců Okresního úřadu Děčín. Bývalý tajemník si vzal v den mého nástupu do konce roku dovolenou. Díky schopné a zkušené personalistce paní Evě Tomáškové jsme to ale perfektně zvládli.

Jak moc se za ty roky změnil chod úřadu?

Od počátku jsme se především zaměřili na zvýšení kvality práce a kvality poskytování služeb občanům. Ve spolupráci s Vítězslavem Vlčkem (v současné době je tajemníkem MěÚ Česká Kamenice) jsme se zapojili a začali využívat metodu kvalty C.A.F a Benchmarking, později jsme aplikovali Balanced Scorecard. Podařilo se nám kolem sebe vytvořit a získat pro realizaci myšlenek schopný kolektiv některých vedoucích odborů a oddělení. Porovnávali jsme se s ostatními srovnatelnými městy a sdíleli jejich dobrou praxi. Ohlédnu-li se těch téměř 20 let zpět, tak se moc a moc změnilo. Řada ocenění, která město, magistrát a někteří jednotlivci obdrželi, jsou toho důkazem.

Můžete být konkrétnější…

Musím zmínit především úsek přenesené působnosti – tedy výkon státní správy. Tyto agendy jsou vykonávány zejména v budově bývalého okresního úřadu v ul. 28. října. Určitě ještě žijí pamětníci, kteří si sem chodili vyměňovat řidičské průkazy, občanské průkazy nebo pasy. V roce 2003 se to odehrávalo v zadní budově okresního úřadu u dvou okýnek, kde se lidé tlačili v malé chodbičce v přízemí. Občanské průkazy byly naopak umístěny v prostorách bývalé jídelny a kuchyně okresního úřadu. Od té doby jsme udělali obrovský pokrok. Instalovali jsme vyvolávací zařízení, objednávkový systém, vybudovali vzdušné kanceláře. Stavebně se podařilo propojit obě budovy a vybudovat velice dobré technické zázemí těchto pracovišť (7 m vysoké rotomaty, ve kterých je umístěna evidence obyvatel, řidičů či technických průkazů). V minulém roce bylo otevřeno zcela nové pracoviště Oddělení sociálně právní ochrany dětí v budově A6 v Podmoklech.

Jak vypadá takový běžný pracovní den tajemníka?  

Pokud jsem nebyl na některé z pracovních cest, býval jsem na pracovišti ráno kolem 6 hodiny. Proč tak brzy? Protože než přišli moji kolegové a než začaly přicházet e-maily, udělal jsem hodně práce, při které se musím soustředit. Každý pracovní den byl velice pestrý. Svolával jsem nejrůznější jednání, zúčastňoval se porad, vyřizoval a rozděloval úkoly, podepisoval korespondenci. Řadu materiálů jsem studoval po večerech doma, protože na takové věci musí být klid.

Co tajemník řeší nejčastěji?

Personální záležitosti. V posledních letech, kdy se Sdružení tajemníků, v jehož čele jsem dlouhé roky působil, stalo prostřednictvím Unie zaměstnavatelských svazů ČR připomínkovým místem k návrhům zákonů, věnuje tajemník hodně času spolu s vedoucí Oddělení kontrolního a právního právě tomuto. Dost času je také potřeba věnovat plnění úkolů plynoucích z jednání rady města, věnuji se dotazům od zastupitelů a jejich poradních orgánů, tedy výborů a komisí.

Jak jste již zmínil, jako tajemník jste se věnoval i jiným aktivitám. Jakým?

Nejdéle jsem krom své práce v Děčíně působil ve funkci předsedy Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR. Bylo to náročných 13 let, nechal jsem kvůli tomu „ležet ladem“ své koníčky a záliby. Také jsem řadu let předsedou 2. senátu akreditační komise Ministerstva vnitra ČR a více jak 10 let jsem byl členem Rady vlády pro veřejnou správu. Mimo jiné se angažuji v České manažerské asociaci, kde jsem prosadil kategorii manažerů z veřejné správy. Za ty roky mého působení v této oblasti „prošlo mýma rukama“ při hodnocení více jak 60 řídících zaměstnanců z celé ČR. Jsem lektorem a zkušebním komisařem Institutu pro veřejnou správu v Praze.

Kdybyste měl zrekapitulovat svou práci tajemníka, čeho si nejvíce ceníte?

Spolu s tehdejším starostou Vladislavem Raškou jsme více jak 2,5 roku usilovali o to, aby se Děčín stal statutárním městem. Dobrá věc se podařila v roce 2006. Oba jsme na tom měli velký podíl a cesta to nebyla jednoduchá. Dále se podařilo získat v roce 2010 jedno z nejvyšších ocenění za kvalitu práce úřadu, a to titul „Excelentní úřad“. Právě tak v roce předchozím (2020) jsme se stali vítězem prestižní národní ceny „Ambasador kvality“, kde jsme „přeskočili“ jiné velice významné instituce. Řadu let obhajujeme u mezinárodní certifikační autority společnosti SGS (sídlo firmy je ve Švýcarsku) kritéria normy ISO 2008:2015 a jsme jediní v České republice, kteří získali toto hodnocení jak pro město, tak pro magistrát.

Ke konci července jste odešel do důchodu. Čemu se chcete věnovat?

V pracovním procesu jsem od roku 1975. Shodou okolností jsem do roku 1988 působil také na Děčínsku. Přiznám se, že si v tuto chvíli nedovedu představit, že nebudu v každodenním kontaktu se svými spolupracovníky. Bude to obrovská změna, kdy nevím, zda jsem na ni dostatečně připraven. Mám řadu koníčků, kterým se chci věnovat. Ví se o mne, že jsem celoživotní fanda do železnic a jejích modelů. Rád fotografuji a filmuji, rád cestuji. Bude-li mi dopřán dostatek pevného zdraví, pak se určitě nudit nebudu. Také kolem rodinného domku je dosti práce, v dílničce i na zahradě. Vždy si říkám, jednou ta změna musela přijít a jsem rád, že jsem měl kolem sebe vždy dobré, schopné a milé lidí a že se mi podařilo spolu s nimi dokázat v životě vše to, co jsem dokázal.

Zdroj: Magistrát města Děčín