Trh s půjčkami a vymáháním půjček mezi chudými lidmi vznikl na změnách legislativy, nastavených ve prospěch věřitelů. Přísnější praxe vymáhání pohledávek propojená s půjčkami bez ručení majetkem či příjmem dostala řadu lidí do neřešitelné situace. Splácení pohledávek vždy omezuje spotřebu, což ovlivňuje i ekonomickou situaci našeho města či státu. Ekonomika stagnuje také proto, že si část lidí (spotřebitelů) půjčkami omezila spotřebu v budoucnu. Pro situaci města Děčína, kde je vysoká část populace předlužena, existuje několik scénářů budoucího vývoje.
– Při pokračování stávající situace můžeme čekat růst dluhů obyvatel ve vztahu k městu i dalším věřitelům. Důsledkem bude další pokles koupěschopné poptávky obyvatel, což dále povede k poklesu tržeb místních živnostníků, zhoršování bezpečnostní situace, růstu i tak hodně rozšířené drobné kriminality a „šedé ekonomiky“. Lidem s dluhy se totiž nevyplácí legálně pracovat – nelegální příjmy jsou pro ně často jediné možné řešení zachování životní úrovně. Pokud nepřijde zázrak bude pokračovat ekonomické stagnace města. Současná praxe také znamená, že každoročně řešení dluhů několik set lidí předá město exekutorům. (Jde o vyšší částky pohledávek ve vztahu k městu.)
– Město může svůj problém s dlužníky (i pro menší částky) snadno vyřešit prodejem pohledávek exekutorské firmě, což by současné radnici dokonce krátkodobě ekonomicky pomohlo. Část obyvatel by se díky dluhům vůči městu dostala do exekučního řízení, pokud do něj nevstoupila dříve díky jiným dluhům. V Chomutově takto postupovali a skutečně velkou část dluhů od obyvatel získali. Neumím si představit situaci, kdy na 13000 obyvatel ve městě samospráva pošle exekutora. Pokud se ale situace nezmění, nic jiného se ale dělat ani nemůže. Vlastně se jen zrychlí postupný proces exekucí na obyvatele.
– Je dokonce i třetí „možnost“, kdy se dokáže správa města s obyvateli domluvit na rozumném kompromisu. Jde o podporu služeb pomáhající lidem k oddlužení a důraznou vysvětlující kampaní, kde se budou vysvětlovat důsledky neplnění závazků. Je to i jeden z důvodů, proč své texty píšu.
Dlužník má vlastně jen tři cesty, dále se zadlužovat, dluhy splatit nebo požádat soud o oddlužení formou osobního bankrotu, což je pro mnoho lidí možná jediné řešení situace. Dlužník musí splatit část pohledávek (min. 30 %) současně se ale nesmí dále zadlužovat. Pět let dostává jen část svých příjmů a potom už je bez dluhů, které se mu částečně soudně odpustí. Toto řešení je možné pouze pro lidi s nějakým majetkem nebo příjmy, tzn. pro obyvatele, kteří se na rozvoji města podíleli daněmi. Samospráva z takového řešení těží asi nejvíce, poplatky a daňové pohledávky jsou u soudu řešeny přednostně, následně dlužník „musí“ plnit své povinnosti, neboť další zadlužování by ho zbavilo výhody „oddlužení“.
Dopracovat se k oddlužení ale není vůbec snadné, neboť jde o celkem náročný administrativní proces. Komerční subjekty si za službu „oddlužení“ obvykle účtují cca. 8000 Kč, pokud ale máte velké dluhy je celkem problém tyto peníze si opatřit. Hodně nestandardní by bylo pro dlužníky půjčit si na oddlužení, to by totiž znamenalo, že půjčku nemusí v režimu oddlužení (osobního bankrotu) v plné výši splatit. Tady by asi měla pomoci veřejná správa. Pro stát i město je podpora oddlužování vlastně cesta, jak zvyšovat své příjmy z daní a poplatků a snižovat částečně nevymahatelné pohledávky.
Chudým lidem na dávkách bez majetku se ale takto nemůže nijak pomoci, neboť jim k oddlužení chybí 30 % vlastního majetku či příjmů. U nich není možná náprava bez změny legislativy. Osobně jsem přesvědčen, že je nutné přenesení části rizika z půjček na věřitele. Je přece hloupost půjčovat někomu peníze, kdo nemá šanci dluh splácet. Pokud se tak dnes děje a vyplácí se to, je to rozhodně nemravné. Není důvod, aby stát zákony takovou praxi podporoval.
Vlastimil Pažourek
Radní města za Volbu pro město Děčín