Po čtyřech letech se na lavičku děčínských Medvědů vrátil zkušený trenér Vladimír Kýhos. Kouč s bohatými zkušenostmi z nejvyšší soutěže, první i druhé ligy přišel do Děčína po dvouleté trenérské pauze a společně s Martinem Všetečkou povede A-mužstvo v nové sezoně. V rozhovoru se držitel olympijského stříbra, které získal ještě jako hráč, rozpovídal o svém návratu do Děčína, vzpomínkách na předchozí angažmá, spolupráci na střídačce i o tom, jak vnímá specifika druholigového hokeje.
Když Vám zazvonil telefon z Děčína, bylo ohledně nabídky hned jasno, nebo jste se musel rozmýšlet?
Poslední dva roky jsem netrénoval, a hlavně během toho druhého už mi hokej začal hodně chybět. Přiznám se, že jsem trochu litoval, že už netrénuji. Takže nabídka od Honzy Havlíčka mě potěšila. Těším se na to a chuť vrátit se k trénování je opravdu velká.
Co nakonec rozhodlo, že se po čtyřech letech vracíte do Děčína?
Už jsem tady působil a myslím si, že spolupráce fungovala dobře, i když jsme měli problémy s kádrem a nebylo zde tolik hráčů. Sezona tak nebyla úplně podle našich představ. Jinak jsem ale byl v Děčíně hodně spokojený. Fanoušci chodili, podporovali nás a neustále fandili. I jim bychom to letos chtěli vrátit. Navíc když porovnám tehdejší a současný kádr, ani se to nedá srovnat.
Vybavily se Vám nějaké vzpomínky, když jste po návratu poprvé dorazil do Děčína?
Hlavně to, že se nám tehdy povedlo zachránit soutěž. To pro nás bylo prvořadé, a nakonec to dobře dopadlo. Vybavily se mi ale i vztahy a přátelství, která jsem tady navázal – ať už s kluky z realizačního týmu, jako třeba s Jóžinem (Jozef Klein), se kterým jsme dodnes v kontaktu a pořád si voláme.
Bylo něco, co vás po návratu na děčínský zimák překvapilo?
Řekl bych, že ne, všechno je víceméně stejné. Moc jsem se tedy nerozhlížel, ale byl jsem v kabině i v místnosti pro trenéry a nic zásadního se nezměnilo.
Poslední dva roky jste netrénoval, předtím jste působil v Mostě. Jak jste vnímal Děčín jako soupeře?
Kádr se oproti době, kdy jsem tady působil, změnil a Děčín pro nás byl velký soupeř. Zápasy byly vyrovnané a dá se říct, že tato utkání patřila k vrcholům 2. ligy. To se mi líbilo, byly to opravdu pěkné zápasy a myslím si, že to oceňovali i fanoušci.
Na lavičce s Vámi bude Martin Všetečka. Jak bude probíhat vaše spolupráce a jakou roli bude mít?
Úplně normálně. I když jsem byl jmenovaný jako hlavní trenér, svého kolegu na lavičce jsem vždy vnímal na stejné úrovni jako sebe. Oba děláme stejnou práci a oba za ni neseme odpovědnost, takže bych to nijak nerozlišoval. Tím, že už jsem přece jen starší pán, chtěl bych dát Martinovi — nechci říct hlavní slovo — ale velký prostor. Měl by být takovým motorem našeho trénování. Já ho budu spíš usměrňovat v některých věcech a předávat mu zkušenosti tam, kde je ještě může získat.
Máte už jasno, jaký styl hokeje byste chtěl, aby Děčín pod vaším vedením předváděl?
To ještě ne. Samozřejmě bude záležet hlavně na kádru. Některé kluky si ještě pamatuji, ale dost hráčů už tady neznám. Uvidíme, jaké typy hráčů budeme mít k dispozici, a podle toho týmu naordinujeme systém, jakým budeme hrát.
Vy jste trénoval v extralize, první i druhé lize. Jaká jsou podle Vás specifika druholigového hokeje?
Druhá liga je specifická soutěž. Když jsem do ní přišel poprvé, musel jsem si uvědomit, že kluci chodí do práce nebo studují a fungují v úplně jiných podmínkách než profesionální hráči. Nemůžete po nich chtít úplně to samé, protože často přijdou na trénink po náročném dni v práci. Vzpomínám si třeba na období v Mostě, kdy jsem měl připravený náročnější trénink a přišel kluk po práci s maltou na hlavě a rukama až na zem. V tu chvíli si uvědomíte, že ho nemůžete honit. Na druhou stranu, pokud mají hráči volno a chtějí se posouvat dál, měli by na sobě pracovat a chodit třeba i ráno na trénink, aby jejich výkonnost šla nahoru. To se týká hlavně mladších hráčů.
A v čem vidíte hlavní rozdíly mezi soutěžemi?
Hokej je pořád hokej, ať už jde o extraligu nebo druhou ligu. Samozřejmě záleží na tom, co jsou hráči na této úrovni schopni zvládnout po technické i herní stránce. Rozdíl je hlavně v dovednostech, jako je ovládání kotouče, střelba, celková zručnost a výkonnost hráčů. Hokej je ale pořád jen jeden.
Co byste vzkázal fanouškům po svém návratu?
Myslím si, že mužstvo, které tady je, má dobrou perspektivu. Já jen doufám, že se nám podaří tým dobře připravit tak, aby se fanouškům naše hra líbila a přinášela i výsledky. Budu rád, když budou dál chodit fandit a podporovat kluky, protože právě jejich podpora je pro tým hodně důležitá.
Zdroj: HC Děčín