Co je k tomu potřeba? Jeden slepec a bláznivý trasér. Trasér, který slepce odkormidluje, odveze a odtáhne do cíle. Naštěstí naše duo, s Markem Peterkou, tohle všechno splňuje.

Jak se to tedy vše přihodilo, že slepec k triatlonu přišel? Úplnou náhodou. Otevřel jsem totiž email. Koukám, koukám. No dobře, dělám si prdel, prostě,jako každý dobře spořádaný slepec poslouchám ušima, co mi to přišlo za poštu.

„Ondro, co si takhle dát Ironmana?“ Psal mi nějaký, úplně cizí chlápek. Vůbec jsem ho neznal, nepotkal, nikdy ho neviděl a to dokonce ani na fotografii.
No, a vzpomínáte, když vám maminka kladla na srdce, abyste se nebavili s cizími lidmi? Já si z toho vzal opravdu velké ponaučení. Udělal jsem přesný opak!

„Ironmana? Proč ne? Můžeme.“ Odepsal jsem a pochválil se, jak jsem to kulantně vyřešil. To jsem ovšem netušil, do čeho jsem se to zase namočil.
Co je to ten Ironman? Vrtalo mně po odeslání odpovědi hlavou. Když jsem si to s nervama v kýblu dohledal, začal jsem nad tím trošku víc přemýšlet.

Matematické výpočty probíhající v mé hlavě o tom, jestli z tohoto extremního závodu vyvázne nahluchlý slepec celý, vycházeli opravdu mizivě.
Podle nich jsme se totiž neměli dostat do vody, natož do cíle. No, naštěstí se mozek mýlil a my to nejen uplavali, ale také jsme se úspěšně dostali do cíle.

A jak tedy celý závod probíhal?

S trasérem Markem jsme se viděli poprvé na závodě Czechman triatlonu. Tedy on viděl mě. Za to já měl možnost si ho osahat. Přiznávám, v tu chvíli jsem maličko zalitoval, že mi nenapsala nějaká pěkná triatlonistka.

1. disciplína: Plavání.
Při plavání do vody naskákalo sedm set plavců. Trasér, který to měl asi nejtěžší, si musel mezi nimi najít svého slepce. Jak se mu to povedlo?

Snad mu pomohla i má růžová plavecká čepička. Zářivějšího chlapa s růžovou, byste tam totiž prý hledali marně. No, nejen trasér to měl těžké. Při plavání do mě ostatní plavci i můj parťák dloubali lokty. Občas to trochu vyrazilo dech, ale když se zrovna nemám v plánu stát rybou, tak je dobré se znovu nadechnout. Při otáčení kolem bójí, jsem musel být zachycen za nohu, nebo neopren, abych náhodou neuplaval na druhý břeh. Po skoro dvou kilometrech ve vodě mě čekalo kolo.

2. disciplína: Jízda na kole.
Konkrétně dvojkole. Nebojte, sedím vzadu. Zatím si mě nikdo netroufnul posadit dopředu, ale slibuji, že se tam příště budu snažit dostat.
„Ondro, víš, proč sem ti napsal, že si dáme triatlon? Protože jezdit na kole sám, to je hrozná nuda. Nikdo si s tebou nepovídá. Jo a navíc ti mohu naprosto bezúhonně popisovat holky, protože musíš být přece v obraze.“ Povídal mi Marek, když jsme vyráželi.

Nechat se celých devadesát kilometrů trasérem nenachytat, že nešlapete, je vážně oříšek. Těžko se pak ale vysvětluje, proč nejste už v tak děsném vedru vůbec zpocení.

3. disciplína: Běh
Netušil jsem, co se mnou provede přechod z intenzivního šlapání na režim běh. Naštěstí bylo vše v pořádku.
Při běhu je dobré hlídat svého slepce na krátkém provázku. Skoro jako vodítko. Marek měl na mě ale připravený opravdu pikantní plán. Chtěl se mě totiž chvíli před cílem zbavit. Měl to vymyšlené fakt báječně. Oznámil mi, že si musí odběhnout do křoví a odložil mě jedné náhodné běžkyni. Uznávám, nebránil jsem se. Z dálky ještě volal, že nás dohoní. Jo, jo, dohonil nás,ale sotva pár metrů před cílem!

Byl to den plný velkých zážitků a úspěchů. Do cíle jsme se dostali za 5:23:20.

Po závodě nás odchytla televize.
„Pane Zmeškale, co pro vás bylo na triatlonu nejhorší? Plavání, kolo anebo běh?“ ptala se reportérka. Přemýšlel jsem nad odpovědí opravdu dlouho, a když jsem to konečně vymyslel, odpověděl jsem. „Nejhorší snad bylo, když mi trasér popisoval všechny ty krásné holky na závodě. No, a vy je prostě nevidíte. Za to bych vážně zabil.“ Kdo ví, jestli jsem reportérku svojí odpovědí uspokojil.

A shrnutí?
Závod by se určitě nemohl povézt bez traséra Marka Peterky a všech, kteří při mně stáli. Hlavně rodina a trenérka plavání, která dokázala z topícího se slepce, udělat plavce.

Díky podpoře projektu IronPeople, jsem měl možnost stát na startovní čáře závodu s potřebným sportovním vybavením, které je na triatlon potřeba. Do projektu se můžete zapojit i vy, a to na www.ironpeople.cz

Díky moc všem, co pomáhají!

Ondra Zmeškal