Na zámek se vrátil vzácný obraz

Od 24. února bude mít děčínská veřejnost možnost prohlédnout si v rámci prohlídek zámku nově navrácený portrét infantky Marie Anny Habsburské. V minulosti patřil mezi nejcennější obrazy zámecké thunovské sbírky. Na podrobnosti z jeho restaurování jsme se zeptali restaurátora ak. mal. Jiřího Brodského.

V jakém stavu byl obraz před zahájením restaurování?
Na rozdíl od jiných obrazů, které jsem pro zámek restauroval, neměl tak závažná poškození. Od počátku bylo ovšem zjevné, že jeho současná podoba je zkreslena značným množstvím pozdějších zásahů. Během restaurování skutečně bylo odhaleno neobvykle velké množství přemaleb. S trochou nadsázky by se dalo říci, že obraz byl neustále vyspravován, což by svědčilo o tom, že mu majitelé přikládali velkou hodnotu.

Plátno prý bylo v minulosti proseknuté?
Ano, na několika místech jsou jasné známky po poškození sečnou zbraní, zřejmě šavlí. Podle stavu plátna můžeme usuzovat, že k němu došlo již před delší dobou, snad v 18. století.

Byl prováděn průzkum obrazu?
Samozřejmě. Plátno prošlo standardními metodami průzkumu. Zajímavé výsledky přinesly především rentgenové snímky. Odhalily totiž tzv. pentimenti, tj. stopy malby původního autorova záměru, které umělec během malování překryl svou novou verzí. Naznačují, že nešlo jen o prostou mechanickou kopii dané předlohy, ale že malíř teprve hledal nejlepší rozvržení kompozice.

Tím se dostáváme k velmi zajímavé otázce autorství obrazu. V minulosti byl obraz považován za dílo proslulého barokního mistra Diega Velázqueze či jeho dílny…
To je velmi obtížná otázka. Je zřejmé, že je obraz namalován velmi jemnou technikou, typickou pro španělskou malbu tohoto období. S velkou pravděpodobností vznikl spojením dvou portrétů, které s jistotou maloval sám Velázquez – poprsí infantky Marie Anny z roku 1630, z kterého přebírá obličej a horní část a potom celofigurálního portrétu její švagrové Isabelly Bourbounské, z něhož čerpá celkový postoj a šaty. Malíř se snažil co nejlépe zachytit podobu portrétované, proto jsou obličeje a další části těla provedeny s obzvláštní pečlivostí a mimořádným citem pro detail. Velké plochy šatů naopak provedl velmi uvolněným rukopisem. Podobný postup vidíme i na obrazech, u nichž o Velázquezově autorství nepochybujeme.

Jaký je tedy závěr?
To není otázka pro restaurátora. Každopádně jde o velmi kvalitní španělskou malbu Velázquezem silně ovlivněnou. Je známo, že mistr měl dobře fungující dílnu, v níž si vychovával své nástupce. Žáci se zde učili na jeho obrazech a dále rozvíjeli jeho předlohy. Autorem by tedy mohl být některý z Velázquezových žáků či spolupracovníků. S touto teorií přišel již před 35 lety prof. Pavel Štěpánek, se kterým jsme rozpracovaný obraz také konzultovali. Po prohlídce konstatoval, že na své dřívější teorii nemá co měnit. Za sebe mohu s jistotou říci, že po odstranění mladších vrstev se obraz ještě více přiblížil Velázquezovu portrétu infantky Marie Anny z roku 1630. Ovšem definitivní jistotu o autorství asi nebudeme mít nikdy.

Děkujeme za rozhovor.

[FŠ, MV]
Zdroj: www.zamekdecin.cz

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/10 (0 votes cast)
VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0 (from 0 votes)
Tags: